Kápě
Kapitola 1. Stesk
Stojíte před hrobem rodičů ,čtete jejich jména stále dokola .
A nemůžete si vybavit jedinou vzpomínku ,kdy jste byli opravdu šťastní.
Už víte ,že je nikdy neuvidíte a nikdy nepocítíte jejich dotek ...
,,Hej , Nanci . Pojď musíme jet ! " ,řekla teta Bella . Teta Bella , byla už docela stará , manžel jí zemřel a ten hřbitov neměla ráda . Přímo ho nenáviděla ,protože viděla ,jak se trápí Nanci ...
***
Nanci byla obyčejná mladá dívka ,bylo jí teprv třináct let .A proto snášela ztrátu svých rodičů velmi těžce ,každý den chodila na ten hřibitov , když stála před jejich hroby ,cítila jakoby s ní byli .Ale nebyli .Neměla ráda realitu . Každý večer si lehla do postele a psala do svého deníku několik zápisků z dneška . Většinou psala o tom jak se cítí v "přítomnosti" rodičů .Dříve mívala mnoho přátel ,jelikož jí umřeli rodiče sama se do sebe uzavřela .Měla jen jediného pravého kamaráda a to byl ten deník .Dříve jezdila na koni ,hrála tennis, hrála na klavír a kreslila .Teď s tím byl už konec ,všeho se vzdala . I potěšení být šťastná . Najednou uslyšela zaklepání na její dveře v pokoji . Byla to teta Bella ! ,,Nanci ,už dál nemohu vidět to jak se trápíš , byla jsem na půdě a tam jsem ti něco přinesla .Možná budeš břečet ,ale možná ti to i udělá radost ... Na tady to je ,je to fotoalbum a jednu fotku jsem ti dala do rámečku! Teď tě nechám o samotě ,aby sis to mohla prohlédnout ! " Nanci se podívala na desky fotoalba , usmála se a vzdechla trošku radostí ,, Pro Nanci , od mámi a táty. " Po líčku jí stekla slza . Otevřela ho , všude byla ona a její rodoče ! Byla tak šťastná , ani nevěděla co si prohlédnout dřív ... Bylo tam od jejího narození (byla trochu baculatá ) ,až do jejích jedenácti let . Pak najednou ucítila pod albem něco ostrého , odložila album . A podívala se ,byl to ten rámeček co jí dala teta . Ten rámeček byl nádherný , byl z broušeného skla , bylo tam i její jméno . Podívala se na fotku ,a zase jí ukápla slza . Byla tam ona , ještě jako nemluvně ,s rodiči .Ta fotka byla vyfocena v tom lese ,kam chodili na procházky každý den, vždy si udělali na ni čas ...
Kapitola 2. : Návštěva
,,Ťuk ťuk ! " ozvalo se od směru okna ... Nanci uviděla temnou postavu zahalenou do černošedé kápě ! Nechala to být , nevšímala si toho a zase se podívala do alba ... Vrzání a škrábání ji probudilo zpět do reality ... Byla to ta postava, neodešla , šeptem hlesla k Nanci ,, Otevři okno , proč se bojíš ?? " , její hlas zněl strašně mrtvě a děsivě ! Nanci nevěděla co dělat , úplně spanikařila ... Byla zvědavá co se stane ,když by otevřela a zárověň se té postavy bála .Nakonec zvítězila zvědavost , otevřela okno . Postava ji vtáhla ven a držela ji zaruku .Nanci chtěla volat o pomoc ,neměla totiž ráda ,když jí táhlo na nohy ! Postva s ní seskočila dolů ,najednou se rozeběhla a táhla ji za sebou .Nanci měla v hlavě spoustu otázek ,tak začala ,, Co po mě chceš ? Kam běžíme ? " . Hned obratem řekl : ,, Neptej se a pojď , musíme přijít včas ! " ,, Kam musíme přijít včas ? " : řekla Nanci . Pmyslela si to vážně nechápu , že já hloupá mu otevírala . ,, Neboj nebyla jsi hloupá ,že jsi mi otevřela . Zachvíli tam budem .." ,,Kde budem ? A jak jsi věděl co si myslím ? " Umím číst myšlenky a vše na co si vzpomeneš ! Ale neptej se už pořád !
***
,, Už jsme tady ... " : řekla postava . Nanci zkameněla úžasem ,byla v lese a před nimi stál malý kostelíček ...
